OTÍK

Nedávno jsem měl možnost si popovídat s Otou „Otíkem“ Beránkem. Při našem rozhovoru mě přivedl k zajímavé myšlence.

Uvědomil jsem si, že když hodnotíme životy ostatních lidí, často je posuzujeme jen podle toho, jak bychom sami chtěli žít. Když totiž říkáme, že někdo žije „špatně“ nebo „jinak“, ve skutečnosti tím jenom vyjadřujeme, že podle našich měřítek žije jinak, než bychom chtěli my.

Otík mi ukázal, že naše hodnocení je často zkreslené tím, co sami považujeme za správné nebo lepší.

Přitom ten člověk, kterého posuzujeme, může být šťastnější nebo naplněnější, než jsme my sami. Možná má jen jiné priority, životní cestu nebo hodnoty a právě proto žije tak, jak žije.

Když jsem se Otíka na závěr naší konverzace zeptal, co on si myslí o ostatních lidech, na chvíli se zamyslel a pak odpověděl:

„Jsou dobří lidé i zlí lidé.“